Fyzikální A Chemické Vlastnosti Sazí

Různé saze se liší především povrchem (nebo velikostí částic), morfologií agregátu, distribucí hmoty částic a agregátů a chemickým složením.
Plocha povrchu:
Jedna z důležitých vlastností používaných k identifikaci a klasifikaci sazí. Povrchová plocha se měří pomocí adsorpčních metod v plynné nebo kapalné fázi. Nejklasičtější metodou stanovení je metoda nízkoteplotní adsorpce dusíku (metoda BET). Protože molekuly dusíku jsou relativně malé a mohou vstupovat do mikropórů sazí, představují výsledky naměřené touto metodou celkový povrch sazí. V posledních letech byly úspěšně studovány metody adsorpce makromolekul (např. CTAB). Protože makromolekuly nemohou vstupovat do mikropórů, výsledky měření představují vnější povrch sazí, to znamená "hladký" povrch. Většina pryžových sazí je neporézních, takže výsledky měření BET jsou v souladu s výsledky měření CTAB. Pro některé pigmenty se používají saze. Rozdíl mezi dvěma měřeními povrchové plochy představuje drsnost nebo poréznost sazí. Další metoda měření, metoda absorpce jódu, je také široce používána při řízení výroby a klasifikaci produktů. Je to jednoduché a rychlé, ale výsledky měření jsou ovlivněny stupněm oxidace povrchu sazí.
Struktura:
Druhá důležitá vlastnost sazí. Struktura sazí závisí na velikosti agregátu, tvaru a počtu a průměrné hmotnosti částic na agregát. Všechny tyto vlastnosti ovlivňují stav balení kameniva a prázdný objem prášků. Obvykle se struktura sazí vyjadřuje hodnotou absorpce oleje DBP (dibutylftalát, dibutylftalát). Hodnota DBP sazí po čtyřnásobném stlačení při 170 MPa se obvykle nazývá hodnota absorpce kompresního oleje nebo hodnota 24M4DBP. Hodnota absorpce kompresního oleje přesněji odráží stav agregátů sazí v pryžové směsi.